PEDIATRIE PRO PRAXI / Pediatr. praxi. 2023;24(6):380-382 / www.pediatriepropraxi.cz 382 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Arteriální hypertenze u dětských pacientů normální TK nabývá 90.–95. percentilu u dětí do 16 let a 130–139/85–89 mm Hg nad 16 let. Hypertenze je definována jako TK nad 95. percentilem, přičemž 1. stupeň zahrnuje hodnoty v intervalu 95. percentil–99. percentil + 5 mm Hg do 16 let a 140–159/90–99 mm Hg od 16 let, 2. stupeň hodnoty nad 99. percentil + 5 mm Hg do 16 let a více než 160/100 mm Hg od 16 let (4, 5). Prevalence dětské hypertenze Aktuální prevalence AH u dětí v České republice není nijak přesně stanovena, nicméně v Evropě pozorujeme, stejně jako ve světě, epidemiologicky neustále stoupající trend. Zatímco v USA byla prevalence dětské AH na přibližných 3,5 %, v Evropě se jednalo o 5 %, ale mezi jednotlivými státy se nachází velká fluktuace, a tak sledovat souhrnnou prevalenci z celé Evropy není žádoucí. V Řecku byl nedávno proveden screening, z něhož vyplynula prevalence AH 1. stupně 15,7 % a AH 2. stupně 7,3 %. V Itálii se udává prevalence AH 9,4 % (2). I přes značné rozdíly byla stanovena prevalence AH v centrální Evropě v multicentrické studii, kde bylo zahrnuto Německo, Rakousko a Švýcarsko. Výsledná hodnota pro populaci adolescentů byla 16,4 % (2). Komplikace U dětí se komplikace AH nevyskytují tak často jako u dospělých pacientů, nicméně rozvoj onemocnění v útlém věku vede k vyšší kardiovaskulární morbiditě a mortalitě (akutní infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, srdeční selhání) v dospělosti, nese s sebou rizika orgánového poškození již v dětském věku (hypertrofie levé komory srdce, mikroalbuminurie), prohlubování hypertenze v dospělosti a progrese onemocnění u pacientů s chronickým selháním ledvin. Současně AH zvyšuje riziko kardiovaskulární morbidity u dětských pacientů s chronickým onemocněním, např. chronickým selháním ledvin (1, 2, 4, 6). Management a terapie Detailní rozbor managementu a terapie AH u dětí není cílem tohoto článku. V první linii léčby se volí nefarmakologická opatření, tedy aktivní životní styl, snížení příjmu solí a redukce hmotnosti. Pokud tato režimová opatření nejsou dostatečná, uchylujeme se k farmakologické terapii antihypertenzivy (inhibitory ACE, blokátory angiotenzinového receptoru, blokátory Ca kanálu, diuretika nebo betablokátory, pokud nejsou žádné modifikující rizikové faktory). Farmakologická léčba je indikovaná i v případě výskytu přidružených rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění nebo orgánového postižení či již existujících kardiovaskulárních komplikací (4, 7). V dnešní době lze využít i telemedicínských technologií pro distanční monitoring, komunikaci s pacienty a úpravu terapie bez nutnosti častých kontrol u lékaře (8). Příklad postupu u pacientů s podezřením na AH ukazuje schéma na obrázku 1. Závěr Dětská arteriální hypertenze jako celosvětově narůstající problém by neměla být opomíjena u pravidelných prohlídek praktickým lékařem pro děti a dorost. Právě prvozáchyt vyššího TK v ambulanci je stěžejní pro stanovení diagnózy a zahájení terapie pokud možno co nejdříve. Včasné zahájení léčby má za cíl především snížení rizika komplikací jak v dětském, tak v dospělém věku. Dedikace: IGA_LF_2023_004 LITERATURA 1. Seeman T. Hypertenze u dětí – výjimka, nebo stoupající trend? Pediatr. praxi. 2022;23(3):192-195. 2. Bassareo PP, Calcaterra G, Sabatino J, et al. Primary and secondary paediatric hypertension. J Cardiovasc Med. 2023;24(1):77-85. 3. Outdili Z, Marti-Soler H, Bovet P, et al. Performance of blood pressure measurements at an initial screening visit for the diagnosis of hypertension in children. The Journal of Clinical Hypertension [Internet]. 2019;21(9):1352-1357. [cited 2023 Jul 16]. Available from: https://doi.org/10.1111/jch.13645. 4. Seeman T. Hypertenze v dětství a dospívání. In: Widimský J, et al. Hypertenze. Praha: Maxdorf, s. r. o.; 2019: p. 434-455. 5. Šamánek M, Urbanová Z, Reich O, et al. Doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze v dětství a dospívání. Cor Vasa. 2009;51(3):227-235. 6. Seeman T. Hypertenze u dětí a dospívajících. Pediatr. praxi. 2012;13(4):275-277. 7. Mlíková Seidlerová J, Filipovský J. Juvenilní hypertenze. In: Widimský J, et al. Hypertenze. Praha: Maxdorf, s. r. o.; 2019: p. 299-303. 8. Kodeš J, Zástěrová K. Telemedicína v pediatrii se zaměřením na kardiologii. In: Kolářová H. Sborník abstraktů 55. konference studentských vědeckých prací. 55. konference studentských vědeckých prací; 2023 May 23; Olomouc, Česká republika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci; 2023: p. 25. Available from: https://www.lf.upol.cz/files/userdata/ LF/VaV/SVOC/2022/Sbornik-55-web.pdf. Tab. 1. Četnost sekundárních forem hypertenze (4) Forma sekundární AH Procentuální podíl sekundární AH Příčiny renoparenchymatózní 60–80 % refluxová nefropatie glomerulonefritidy dysplastické ledviny polycystické ledviny renovaskulární 1–5 % fibromuskulární dysplazie neurofibromatóza mid-aortic syndrom kardiovaskulární 1–5 % koarktace aorty endokrinní 1–5 % feochromocytom Cushingův syndrom primární hyperaldosteronismus hyperthyreóza ostatní méně časté onemocnění CNS AH navozená léky AH navozená drogami (amfetamin, kokain)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=