PEDIATRIE PRO PRAXI / Pediatr. praxi. 2024;25(3):146-151 / www.pediatriepropraxi.cz 150 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Chronické průjmy kojenců a batolat Tab. 4. Diferenciálně diagnostická vodítka chronického průjmu na podkladě anamnézy, klinického a laboratorního nálezu (převzato a přepracováno z 2) Anamnéza Trvání > 3 týdny Diferenciální diagnostika Frekvence – přítomnost noční defekace Hypersekrece – zánět Charakter stolice a příměsi: vodnaté, zpěněná, plovoucí, hlen, krev, zbytky stravy Vrozené poruchy absorpce, steatorea, zánět, nespecifický průjem batolat. Další příznaky: křeče v břiše, flatulence, horečky, mimostřevní příznaky Malabsorpce karbohydrátů, nespecifický střevní zánět Dieta Nespecifický průjem batolat, nestravitelné karbohydráty Klinický nález Antropometrie: fyziologický růst Funkční, dietní Antropometrie: neprospívání Malabsorpce Nález na sliznicích Nespecifický střevní zánět Distenze břicha Fermentace, zácpa, zánět Hmatná břišní rezistence Nespecifický střevní zánět, nádorové onemocnění, stolice Abnormity rekta Nespecifický střevní zánět Mimostřevní příznaky: plicní, kloubní, oční, kožní Cystická fibróza, nespecifický střevní zánět, celiakie Laboratorní vyšetření Elevace zánětlivých ukazatelů Nespecifický střevní zánět Poruchy homeostázy elektrolytů Hypersekretorické stavy Chudokrevnost Smíšená malabsorpce: celiakie, nespecifický střevní zánět Nízké hladiny vitaminů rozpustných v tucích Steatorea: cystická fibróza, abetalipoproteinemie Smíšená malabsorpce: celiakie, nespecifický střevní zánět Elevace transamináz Nespecifický střevní zánět Elevace bilirubinu a žlučových kyselin Cholestáza, cystická fibróza Elevace pankreatických enzymů Nespecifický střevní zánět Hypalbuminemie Ztráty bílkovin střevem: nespecifický střevní zánět Nízký cholesterol a triacylgylceridy Abetalipoproteinemie Elevace protilátek proti tkáňové transglutamináze a/nebo endomyziu Celiakie Kultivace stolice Vyloučení bakteriálních a parazitárních infekcí Terapie dítěte s chronickým průjmem Způsob léčby dítěte s chronickým průjmem se odvíjí od vyvolávající příčiny. Na všeobecné rovině lze terapii rozdělit na podporu výživy, eliminační dietu, celkovou symptomatickou léčbu a medikamentózní terapii (4). Podpora výživy a nutriční rehabilitace mají pozitivní efekt na střevní funkce, imunitní odpověď organismu a celkový zdravotní stav dítěte (2). Makro- i mikronutrienty pomáhají v regulaci proliferace střevní sliznice, diferenciaci, apoptóze a migraci (13). Vzhledem k četnosti infekčních příčin jako etiologie chronických průjmů, je vždy možná sekundární laktázová insuficience a lze zvážit podání bezlaktózových produktů (2). Eliminační dieta by měla být zvážena při podezření na potravinové alergie/intolerance (2). Některé zdroje uvádějí pozitivní efekt podávání zinku při průjmovitých onemocněních (14). Zinek stimuluje imunitní odpověď, potencuje absorpci minerálů a obnovuje „tight junctions“ mezibuněčné spoje a proliferaci epiteliálních buněk (2). Z medikamentů, dle vyvolávací příčiny, lze použít antibiotika při bakteriálních průjmech, imunosupresiva při autoimunitních enteropatiích a léky omezující ztráty tekutin a podporující růst enterocytů (2). Při těžkých formách IDI je často nutná parenterální výživa a některé potraviny mohou mít trofický efekt na sliznici tenkého střeva (2). I přes agresivní a specifickou nutriční podporu vyžaduji tyto děti často transplantaci tenkého střeva (2). Závěr a shrnutí do praxe Průjmovitá onemocnění jsou častá v dětské populaci, přičemž prevalence chronických průjmů se odhaduje na 3–20 %. Převážná většina chronických průjmů je infekční etiologie, ale stoupá výskyt imunitně mediovaných a genetických příčin. Při vyšetření kojence nebo batolete s chronickým průjmem je důležitá vždy podrobná anamnéza a důkladné fyzikální vyšetření s cíleným pátráním po varovných signálech. S klesajícím věkem dítěte stoupá riziko závažné patologie a je nutné doplnění cílených vyšetření a zvážení doplnění endoskopických metod a genetických vyšetření. Terapie se odvíjí od etiologie obtíží. LITERATURA 1. Thiagarajah JR, Kamin DS, Acra S, et al. Advances in Evaluation of Chronic Diarrhea in Infants. Gastroenterology. 2018;154(8):2045-2059.e6. 2. Lee KS, Kang DS, Yu J, et al. How to Do in Persistent Diarrhea of Children?: Concepts and Treatments of Chronic Diarrhea. Pediatr Gastroenterol Hepatol Nutr. 2012;15(4):229-236. 3. Tripathi PR, Srivastava A. Approach to a Child with Chronic Diarrhea. Indian J Pediatr. 2023. ePub ahead of print. DOI 10.1007/s12098-023-04587-9. 4. Kliegman RM, Stanton BF, St. Geme JW, et al. Nelson Textbook of pediatrics. 19th ed. Philadelphia: Saunders Elsevier;2011. Pp. 1339-1346. 5. Wardlaw T, Salama P, Brocklehurst C, et al. Diarrhoea: why children are still dying and what can be done. Lancet. 2010;75(9718):870-872. 6. Bhutta ZA, Ghishan F, Lindley K, et al. Persistent and chronic diarrhea and malabsorption: Working Group repot of the second World Congress of Pediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition. J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2004;39:Suppl 2:S711-6. 7. Weaver LT. Bowel habit from birth to old age. J Pediatr Gastroenterol Nutr. 1988;7(5):637-640. 8. Giannattasion A, Guarino A, Lo Vecchio A. Management of children with prolonged diarrhea. F1000Res 2016;5:F1000 Faculty Rev-206. 9. Zella GC, Israel EJ. Chronic diarrhea in children. Pediatr Rev. 2012;33:207-217. 10. Mushtaq I, Cheema HA, Malik HS, et al. Causes of chronic non-infectious diarrhoea in infants less than 6 months of age: Rarely recognized entities. J Ayub Med Coll Abbottabad. 2017;29(1):78-82. Další literatura u autora a na www.pediatriepropraxi.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=