PEDIATRIE PRO PRAXI / Pediatr. praxi. 2024;25(6):384-389 / www.pediatriepropraxi.cz 388 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Uvolňování žáků z tělesné výchovy z pohledu práva a inkluzivního vzdělávání votním dopadem realizovaných pohybových aktivit, bude se týkat jen velmi výjimečných případů. Program lze navíc velmi často jednoduše uzpůsobit potřebám jednotlivých žáků tak, aby pro ně riziko nepředstavoval. Pozn.: Na jiné diagnózy se zaměřila výzkumná skupina Health Behaviour of School Aged Children pro Českou republiku (12), která zjistila, že např. u žáků s ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivity) a SPU (specifické poruchy učení) dochází k uvolnění z TV o 20 % více než žáci bez těchto diagnóz. Ačkoliv mezi diagnózami, kvůli nimž mohou být omezeni nebo uvolněni z účasti v TV, jsou dle vyhlášky č. 391/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti k TV a sportu, pouze poruchy pozornosti, a to zejména ty poruchy, které jsou způsobeny léčbou jako vedlejší efekt užívání medikamentů. Daleko problematičtější zjištění se však týkají komplexnějšího pohledu (fyzio-psycho-socio) na zdraví těchto žáků. Autoři totiž uvádějí, že o více než 1/3 roste šance, že žáci s těmito diagnózami, kteří se neúčastní školní TV, bude působit při šikaně v roli agresora v komparaci se stejně diagnostikovanými spolužáky, kteří se TV účastní. Ve skutečnosti tak lze mít spíše za to, že hlavním impulsem pro uvolnění jsou, pro řadu žáků a především jejich rodičů, obavy vyvolané přístupem školy. I to je však do určité míry chybou citované vyhlášky, protože právní úprava by měla být dostatečně určitá a jasná, aby neumožnila takto masové zneužití. Nevidíme tedy jiné východisko, než zásadně změnit koncepci uvolňování z TV, což musí jít ruku v ruce se zásadním rozšířením zdravotní TV. To lze v omezené míře realizovat i se stávající právní úpravou, pro komplexní a systémovou změnu však bude nutná také změna § 50 a § 67 školského zákona a vyhlášky č. 391/2013 Sb. Diskuze Pohybová aktivita je klíčovým faktorem zdravého životního stylu a kvality života. Realizované pohybové aktivity jsou významným prediktorem míry nejen fyzického zdraví, ale mohou hrát klíčovou roli i při společenském začlenění žáků a jejich osobnostně-sociálním formování (13). V prostředí školní TV s vrstevníky prožívají žáci sounáležitost a radost nad vyhranou kolektivní hrou, pozitiva i limity spolupráce s vrstevníky, uvědomění si sami sebe, podporu sebevědomí při pozitivním překonávání překážek i svých předešlých výkonů, sebeuplatnění v soutěžně pojatých hrách a pohybových činnostech. Pozitivní působení pohybové aktivity je komplexní a systémová podpora pohybové aktivnosti se proto stává prioritou některých národních politik a dalších strategických dokumentů ve vzdělávání (1, 14, 15). Jedním ze základních předpokladů naplnění potřeb žáků je příprava pedagogických pracovníků pro práci s žáky se ztíženým přístupem k pohybovým aktivitám, včetně žáků méně zdatných či motivovaných. Důrazně by měly být školy vedeny k hledání alternativních variant při nezvládání plného zařazení žáků s limity v oblasti PG do společné TV. Jedná se zejména o nutnost zařazovat zdravotní a aplikovanou TV na běžných školách a optimalizaci činností na základních školách speciálních. Edukace se však v rámci spolupráce týká i registrujících lékařských pracovníků. Ti by měli být informováni zejména o změnách týkajících se neexistence jednotných osnov, o neadekvátnosti hodnocení žáků na základě absolutního výkonu, podobně jako o inkluzivním přístupu a poradenském systému školských poradenských pracovníků, včetně možností spolupráce s konzultanty aplikovaných pohybových aktivit (konzultant APA) při podpoře žáků se ztíženým přístupem k pohybovým aktivitám ve školní TV. Vytvořením systému povinné zdravotní TV nebo aplikované TV nevznikají žádné kompetenční problémy. Zdravotní úroveň TV má u nás dlouhodobě silnou tradici. V souladu se zahraničními standardy je u nás již řadu let předmětem zájmu i aplikované TV na běžných školách i školách primárně určených pro žáky s mentálním postižením a souběžným postižením více vadami (společně s rehabilitační tělesnou výchovou, pohybovou výchovou). Podporu pro školský poradenský systém představuje i etablování pracovní pozice konzultant APA, který v regionálním školství s různou intenzitou v různých krajích pracuje již od roku 2009. Podpora implementace konzultanta APA byla již součástí dokumentu Ministerstva zdravotnictví Zdraví 2020, nově např. revidovaných RVP ZV (NPI ČR), Plánu pohybu dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních a státní politiky školního a vysokoškolského sportu pro období 2024–2028 (MŠMT), podobně jako strategického dokumentu Aktivní škola (Česká školní inspekce). Tito pracovníci naplňují metodickou, mezioborově koordinační i poradenskou podporu při podpoře účasti žáků v TV v případě, že by jim hrozilo uvolnění z TV či neadekvátní nezařazování do řady pohybových činností. Při dalším budoucím působení se jeví jako esenciální spolupráce těchto konzultantů APA, registrujících, ale i odborných lékařů (včetně tělovýchovných lékařů). Pokud rodiče mají kladný vztah k pohybovým aktivitám a vědí o možnostech, jak se mohou jejich děti se zdravotními limity zapojit do sportu a TV, pak sami aktivně usilují o účast svého dítěte v TV. Podobné je to i s učiteli TV a asistenty pedagoga. Pokud naopak v rodině chybí vztah, zázemí a podpora dítěte k pohybové aktivitě, setkáváme se v praxi s větší tendencí k žádostem o uvolnění z TV, které se jeví jako „vysvobození/osvobození“ v očekávání nepříjemných pohybových činností. V této situaci je pak „trestuhodné“, pokud ani pedagogičtí pracovníci nejsou schopni vysvětlit pozitiva účasti ve školní TV, nepředstaví rodičům rizika vyplývající z neúčasti jejich dítěte ve školní TV (vyřazení dítěte z celé řady pohybových akcí, kurzů a projektů, které upevňují roli jednotlivých dětí ve třídě, nabízejí jedinečné zážitky, pomáhají utvářet třídní kolektiv aj.) a nenabídnou vhodné alternativy v podobě zdravotní a aplikované TV. Na nedostatečně aktivní postoj učitelů může mít vliv nedostatečná důvěra pedagogů ve vlastní profesní kompetence (self-efficacy) při inkluzivním vzdělávání, způsobená nedostatečnou pregraduální přípravou, zkušenostmi z praxe či zázemím ve škole (6, 16). Neznalost této problematiky může zapříčinit jejich negativní postoj nebo nedůvěru ve vlastní schopnosti. Zařazování problematiky společné TV v heterogenních třídních kolektivech je proto nutné i do vysokoškolské přípravy budoucích učitelů TV. Pro zkvalitnění celého procesu je nezbytné zvážit roli registrující, ale i odborných lékařů v kooperaci s poradenskými pracovníky ve vzdělávání. Závěr Ačkoliv i v ČR byl v posledních letech zahájen trend společného vzdělávání a relativně
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=