www.pediatriepropraxi.cz / Pediatr. praxi. 2025;26(1):7-12 / PEDIATRIE PRO PRAXI 9 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Zažívací potíže infekčního původu u dětí jsou vzácnější než u dospělých, nejčastějším původcem bývají salmonely (Obr. 1), zcela raritně jiné invazivní bakterie. Kdy odeslat dítě s průjmem k hospitalizaci? středně těžká až těžká dehydratace (ztráta hmotnosti) profuzní zvracení a průjmy spojené s malým perorálním příjmem oligurie, anurie hypertonická dehydratace extraintestinální formy invazivních patogenů (sepse, septické artritidy, osteomyelitidy, abscesy parenchymových orgánů aj.) febrilní křeče při průjmovém onemocnění Diagnostika Výběr diagnostických metod závisí na klinickém průběhu a tíži onemocnění. Jiný bude v terénu a jiný při hospitalizaci. V terénu bývá běžným standardem kultivační vyšetření stolice, podstatně méně často virologické či parazitologické vyšetření stolice, z biochemie nejčastěji provedení CRP. Pokud je průběh závažnější, je vhodné odeslat dítě k hospitalizaci, kdy se pak provádí i řada dalších vyšetření sloužících k posouzení vnitřního prostředí, funkce ledvin a záchytu původce i v rámci širší diferenciální diagnostiky. Při biochemickém vyšetření je u průjmových onemocnění důležité zejména vyšetření: minerálů v séru (typ dehydratace dle hladiny Na, hladina K) urey a kreatininu (elevace při těžší dehydrataci) CRP (zvýšený u bakteriálních infekcí) glykemie (u průjmu obvykle hypoglykemie; vyloučení interních příčin, např. diabetu) AST, ALT (parainfekční hepatopatie při průjmu, ale i dif. dg. např. anikterická hepatitida) moč + sed. (sediment obvykle bez nálezu, leukocyturie při infekci močových cest) Při vyšetření KO + dif. často hemokoncentrace z dehydratace leukocytóza (bakteriální infekce) neutrofilie (bakteriální infekce) Vyšetření acidobazické rovnováhy (Astrup) metabolická acidóza Vyšetření vyvolávajícího agens: kultivace stolice – výtěr z rekta (bakterie), někdy nutno opakovat speciální kultivace (kampylobakter, cholera) hemokultura (bakteriemie, sepse) průkaz glutamátdehyhodrogenázy (vzorek stolice Clostridioides difficile) průkaz toxinu ze stolice (Clostridioides difficile, STEC, stafylokoková enterotoxikóza) virologické vyšetření stolice (obvykle vzorek stolice, imunochromatografie, ELISA, PCR) parazitologické vyšetření stolice (cestovatelská anamnéza, vzorek stolice, ideálně 3×, mikroskopie, multiplex PCR na protozoa a helminty Další diagnostické metody: rtg, sonografie, CT, MR. Terapie většiny průjmových onemocnění je jen symptomatická. Rozhodujícím krokem v léčbě všech průjmových onemocnění je rehydratace. Vhodná je i dieta s omezením tuků. Z farmakologické léčby je možné použít nespecifickou protiprůjmovou léčbu. Antibiotika v naprosté většině případů nutná nejsou a pokud ano, pak spíše u dětí hospitalizovaných s těžkým průběhem onemocnění či extraintestinálními formami. Rehydratace je v léčbě průjmu vůbec nejdůležitější krok. Závisí na tíži onemocnění a stupni a typu dehydratace. U kojenců je důležitá informace o ztrátě hmotnosti. Při ambulantním postupu je rehydratace perorální, během hospitalizace často intravenózní. Při perorální rehydrataci se doporučují hlavně orální rehydratační roztoky s obsahem minerálů a glukózy (např. Kulíšek, Enhydrol, mrkvovo-rýžový odvar HIPP ORS 200 aj.), možné je použít i nesycené minerální vody bez příchutě. Množství tekutin závisí na věku – bazální potřeba pro kojence je kolem 150/ml/kg/den, pro batole 100–120 ml/kg/den, u starších dětí pak dále klesá. Vedle této bazální potřeby je však nutné hradit také ztráty vzniklé zvracením, průjmem, pocením a při horečce (na 1 °C horečky přidat 10–20 % bazální potřeby). Dieta spočívá v omezení tuků a liší se dle věku. U dětí živených jen mateřským mlékem se kojení nepřerušuje, před kojením je možné podat malé množství rýžového odvaru (30–50 ml). U dětí na umělé výživě je doporučován rýžový odvar, u starších kojenců ev. i mrkvový odvar, dle stavu pak přidávat původní mléko. U starších kojenců je možné přidat nemastné přídavky (bramborová a rýžová kaše, dietní polévka, naškrábaný banán, banánové a jablečné přesnídávky, rohlík), podobně i u starších dětí. S odstupem je možné zařadit i bílé maso. Z nespecifické protiprůjmové léčby je možné použít u dětí adsorbencia – diosmectit (Smecta, od dvou let věku), dále tanát želatiny (Tasectan Kids, Tasectan Duo Kids, Tasectan), podat je možné i probiotika (léčiva i doplňky stravy – např. Lacidofil, Hylak forte, Biopron, Bio Gaia, Saccharomyces boulardii – Enterol a řada dalších), na trhu jsou i antisekretorika (Hidrasec). Antibiotika v naprosté většině případů nutná nejsou i vzhledem k tomu, že u dětí jsou velmi časté průjmy virové etiologie. Indikace antibiotické léčby u průjmových onemocnění – kdy je vhodné antibiotika podat: klostridiová kolitida (ne jen kolonizace střeva Clostridioides difficile) břišní tyfus, paratyfy a cholera bacilární úplavice těžká průjmová onemocnění vyvolaná invazivními patogeny (salmonely, kampylobaktery, shigely aj.) extraintestinální formy invazivních patogenů (sepse, artritidy, osteomyelitidy, abscesy parenchymových orgánů aj.) onemocnění u imunodeficitních pacientů Antibiotika je někdy možné podávat p. o., ale některé případy vyžadují jejich podávání vždy i. v. za hospitalizace (např. u těžkých průběhů a extraintestinálních forem). Podávání metronidazolu či mebendazolu je pak nutné u některých parazitóz (giardiáza, amébóza). Nejčastější střevní infekce, se kterými se u dětí v současnosti setkáváme: kampylobakterióza salmonelóza rotaviróza Kampylobakterióza Kampylobakterióza je zoonóza, kampylobaktery se vyskytují jako komenzál v gastrointestinálním traktu řady zvířat (drůbež, psi, kočky aj.). Nejčastějším zástup-
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=