Pediatr. praxi. 2016;17(2):102-103 | DOI: 10.36290/ped.2016.022
Komunikace v medicínské praxi je umění na úrovni vrcholového hereckého výkonu, hlavně s dětmi a rodinnými příslušníky.
Přibývá dětí citově izolovaných, objevují se somatické obtíže. Obtíže jsou špatně vysvětlitelné a ovlivnitelné. V primární péči
pomáhá vyšetření specialistou. Musí mít správné informace. Dobré by bylo mít dostupnou konzultaci se specialistou. Při předání
pacienta je samozřejmostí výstižná epikríza. Inspirativní jsou diskuzní skupinky s kolegy v komunitě, funguje to i při prevenci
syndromu vyhoření. Mezi spolupracovníky v ordinaci je pozitivní komunikace klíčová. Nezastupitelná je komunikace s laickou
veřejností za účelem vzdělávání v sebepéči. Doporučuji zařadit výuku komunikačních dovedností do výuky.
Communication in the medical practice is an art at the level of a top acting performance, particularly with children and family
members. There is an increasing number of emotionally isolated children and somatic complaints develop. The complaints are
difficult to explain and interfere with. In primary care, examination by a specialist is helpful. He needs to have correct information.
A possibility of consulting a specialist would be of use. In the case of patient referral, a thorough report is commonplace. Discussion
groups with colleagues in the community are inspiring; this also works in preventing burn-out syndrome. Positive communication
among co-workers in the surgery is crucial. Communication with the public in order to educate in self-care is irreplaceable. It is
recommended to incorporate communication skills into teaching.
Zveřejněno: 9. květen 2016 Zobrazit citaci