Pediatr. praxi. 2021;22(5):303
Pediatr a rodič – cesta mírného pokroku v mezích zákona
- Nemocnice Strakonice, a. s.
O současných vyšetřovacích možnostech se minulým generacím pediatrů ani nezdálo, ale uměli mnohdy lépe pozorovat pacienta, vcítit se do jeho potíží a ke stejné diagnóze došli často jednodušší a efektivní cestou. Rodiče je respektovali. Banality řešili doma a v noci chodili na pohotovost výjimečně. Dnes není nouze o přístroje ale o sestry a specialisty. Studenti po škole zůstávají na fakultách nalepeni na postgraduální vzdělávání jako šneci a sestry sbírají bakalářské a magisterské ulity aby pak, když nebudou staniční nebo vrchní, nastoupily jako zástupci farmaceutických firem. Není to pravidlem, je i dost těch, kteří se vrací do oboru a ne všichni chtějí zůstat na klinikách. Ale je nás zkrátka málo. Je to systémem, financemi, přechodem na jiná pravidla? Má to své objektivní důvody, všichni je známe, léta je řešíme, a řešíme a řešíme. A ti jazykově vybavení odjíždějí za lepším a my si zvykáme, a budeme muset zvykat, i na horší. Jsou specializovaná oddělení, která jedou na půl plynu, protože není personál. V okresních městech odchází do důchodu kardiologové, alergologové, nefrologové… bez náhrady. Nástupce vychovat nestihli. Přitom stoupá počet dětí s autoimunitními onemocněními, které péči specialistů potřebují.
Zveřejněno: 13. říjen 2021 Zobrazit citaci
